Listopad 2010

Rudka - MMM

29. listopadu 2010 v 17:53 | Len(ka) KrušiNová |  Kresba
Moje Milá Maminka
Lenka Krušinová 2010

Olej - Reprodukce - Dáma s perlami

29. listopadu 2010 v 17:51 | Len(ka) KrušiNová |  Malba
Lenka Krušinová 2010
Lenka Krušinová 2010

Fred, Loket, já a aktuální situace

23. listopadu 2010 v 22:41 | Len(ka) KrušiNová |  Blablabla...
Fred (je borec)
← To je můj Fred (a je to borec)
...

     (Ne)mám moc blogovo-psací náladu. Jinak si i nadále p(m)íšu svoji ódu na Krvavého Lokta, ze které Vám se(d)m vložím úryvek. Přečtete(tetetete)-li si ho, dovoluji si Vás (POP)rosit o komentář (Z čistě adademických důvodů, jak by řekl profESOr KřiKLAN).
     Pokud se sháníte po nových (vý)tvorech, tak jsou.  A je jich moc. A já (jsem) líná(m). A nechce se mi je fotit. A musím se přinutit. Mám nové grafiky, počítačové grafiky, figurální kresbičky (jež mě mučí) volnou mAlbu atd., atd.,...
     Právě patlám takový prapodivný projekt (dá-li se to tak nazvat...). Námětem a inšpirací jsou mi čtyři Vivaldiho skladby - Jaro, Léto, Podzim a nastávající Zima. A podle jednotlivých období vznikají obrazy. Jaro je na (onom) světě, Léto se nejpravděpodobněji začne klubat o (vík)endu, stejně jako port(rét) konice Ulmy, jež momentálně sdílí stáj s našimi dvěmi konicemi.
     Těm, kteří sem chodí i za mojí nepřít(el)omnosti moc fíky. Komentáře čtu a pokud k nim je co říct, tak říkám. Jen mám nějakou blogovo-psací mezírku...

A teď kousek slibovaného Lokta:

     Z ničeho nic se před ním v hliněné stěně objevily troje dveře. Obyčejné, bílé, oprýskané, dřevěné dveře, jaké doteď můžete najít v některých starších domech. Všechny vypadaly naprosto stejně, jen byly každé trochu jinak strhané stářím a měly odřenou a oloupanou barvu na jiných místech. Celaeno seděla Loktovi na ruce a spěšně si upravovala peří, které se jí při zběsilé jízdě všemožně rozvrkočilo.
     Po chvilce si Loket všiml, že za jeho zády jsou dveře ještě jedny. Na žádné zatím nechtěl sahat. Byl přesvědčen o tom, že pokud některé otevře, ostatní zmizí, nebo ho pohltí stejně, jako předtím pítko. Dlouhou dobu čekal, bude-li se něco dít. Cokoli, co by mu napovědělo, které dveře má zvolit. Nakonec se rozhodl každé zvlášť prozkoumat, není-li v nich skryta nějaká nápověda. Rozhodl se začít od těch, které se mu objevily za zády. Přistoupil blíž a zkoumal popraskanou barvu, není li v letitých rýhách ukrytý tajný symbol, který by napovídal, kam vedou. Nenašel však nic. Bouchl do nich pěstí a otočil se k dalším dveřím. V tom však uviděl, že se za ním něco zablýsklo. Otočil se znovu k prvním dveřím, na kterých se objevil kus ušmudlaného papíru, a na něm stálo:

Nechám to být, jak se sluší,
zachovám si pokoj v duši.
Teď není čas na malér,
proto volím - Sacre Coeur.
    
Loket si slova přečetl a z textu usoudil, že dveře vedou nejspíš zase na Montmarterský kopec. Nejradši by těmi dveřmi hned prošel a vrátil se za svými přáteli. Na to ovšem v téhle fázi úkolu už nemohl ani pomyslet. Přistoupil tedy radši k dalším dveřím a bouchl do nich. Do obličeje mu zasvítil záblesk ostrého světla, a když se konečně znovu vzpamatoval a rozmrkal, visel na dveřích opět lístek:
...