Září 2010

Krátký kytka(rový) proužek

26. září 2010 v 13:23 | Len(ka) KrušiNová |  Ostatní

O snědeném koni Matějovi

24. září 2010 v 12:44 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
     I ptali se po mě lidi (spíše lid, ale to neřešme) a tak jsem tu zpět. Ne, že bych si to tu nehlídala, ale tak nějak nebylo o čem psát. (Při)Hodilo se toho víc než d(/k)ost, ale ani jedna, (č)ač(a) už pozitivní, či negativní, aktualitka nebyla taková, no... článková.
     Mám i nové kreativnosti , ale ty nechávám až na víkend, který nám náš milý ředitel prodloužil - jak všichni jistě víte, úterý je prohlášeno dnem svátečním, jakožto den, kdy zemřel patron naší české vlasti, svatý Václav. Oslavovat bratrovraždu... Nu což trochu brutální důvod, kterému se u nás říká DEN ČESKÉ STÁTNOSTI.

     I četla jsem dnes článek od anonymního autora. A ten mě přivedl na nápad, napsat sem jeden ze svých snů. Všechny jsou tak neuvěřitelně bláznivé, že jsem váhala, který sem dát, ale nakonec zvítězil ten O SNĚDENÉM KONI MATĚJOVI. Nechť sa páčí:

     Zdálo se mi, že jsme prodali Matěje nějakým lidem a potom jsme se dozvěděli, že ho zabili a snědli. Že ho rozpůlili jako prase. Půlku už měli snědenou a půlku ještě ne. Mamka se rozčílila, hlavně kvůli tomu, že prý existuje zákon, podle kterého nesmíte nově koupeného koně do dvou týdnů sníst. Rozhodla se, že tu nesnědenou polovinu zachráníme a důstojně pohřbíme. (Táta měl v té době žně, takže jsem ho skoro neviděla. Proto ho v tom snu asi zastupuje mamka)
     Tak jsme nasedli na kola a jeli k těm lidem. Bydleli tam, kde je v Pomezí ubytovna. (Většinou tam bydlí Ukrajinci) Já jsem s sebou potřebovala vzít Axu (náš psík). Nevím sice na co, ale strašně jsem chtěla, aby šla taky. Nechtěla jsem si ji dát na vodítko, aby se mi nenamotalo do kola, a tak jsem si řekla, že za mnou bude běžet. A taky, že jo. Mamka jela napřed, tak jsem nasedla a jela za ní.
     U rybníka v zatáčce jsem si uvědomila, že jsem tu ubytovnu už vlastně přejela. Tak jsem se obrátila a uviděla, že u krajnice leží Axa, protože ji srazilo auto (I když jsem žádné neviděla). Neležela v krvi, byla od ní jen trošičku ušmudlaná, jako by to byla už starší krev.
     Nechtěla jsem jí tam nechat, ale nechtěla jsem s ní hýbat, aby se jí nic nestalo. Musela jsem ale spěchat do té ubytovny. Tak jsem ji chytila podobně jako pytel obilí. Levačkou jsem ji držela pod zadkem a přední tlapky a hlavu měla za mým krkem. Nasedla jsem na kolo, pravačkou řídila a jela.
     Proti mně se objevil brácha, taky na kole. Smál se mi, jak Axu vezu a já na něj byla ukrutně naštvaná, že neví nic z toho, co se stalo a hloupě se směje. Dál si nic nepamatuju…