Červen 2010

16) Jsou pryč!

30. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     Emíliin smutek se nikterak nedařilo utišit. Joe jí dokonce daroval koně už teď. Byla to statná klisna plavého zbarvení. Zatím nebyla pojmenovaná. Ale ani tento velkorysý dar nedokázal Emíliin žal umírnit. Když ji John nabádal, aby kobylce vybrala nějaké hezké jméno, vždy se rozplakala. S jedním bezejmenným stvořením už měla tu čest. A právě to stvoření právě teď leželo v jeskyni na jihovýchodní prérii zcela osamoceno.

     Joe začínal litovat svého hrubého počínání, ke kterému se uchýlil. Dokonce už dva týdny neměl ani jeden buřt. John trávil veškerý čas s Fridexem a srdce se mu svíralo při pomyšlení, že by se ho měl vzdát. Jediný, který byl z celé osady v pohodě (s tradičním pominutím barmana), byl Jimmy. V posledních dnech si oblíbil střechu banky, na které sedával a hrál jeho nejoblíbenější hity od Lock Smihths. Slézal jen v poledne, kdy ho k tomu slunce přinutilo. To chodil na pár sklenek do saloonu, nebo vykrádal sviští nory.

     V pátek však přišel Johnovi telegram:

Grüss Gott John Büsn!
Uš mě cekat nebavit. Ty dat Fridex - Pferd do morgen, nebo ich ukažu fam, co prototo.
                                                                                       S pšánim pevneho Gesundheit
                                                                                       general Hanz Küller 

     Johnovy oči nabyly velikosti tenisových míčků.
     "Do morgen?"
zašeptal. Okamžitě dal všem vědět, co se na ně chystá. Joe zasténal a přitiskl se k opěradlu své židle.
     "Měli bysme se asi ňák připravit, jako ňáký zbraně a tak, ne?"
navrhl Jimmy a nepřítomným pohledem hypnotizoval nápis BANK na protější straně ulice.
     "To jo, ale jedinou zbraní v celé vesnici je můj revolver."
zazoufal John a vytáhl zbraň z pouzdra.
     " Mohli bychom vytvořit luky a šípy. Tětivy z Jimmyho strun..."
Joe ani větu nestihl ukončit, Jimmyho pěst byla rychlejší.
     "Každopádně bys měl nechat Fridexe před zítřkem trochu odpočinout."
namítl Joe, když se po chvíli zvedl ze země. Po zjištění, že mu chybí pásek u kalhot a jeho cibule, přejel Jimmyho nenávistným pohledem, ten však jen nechápavě zakroutil hlavou. John odvedl Fridexe na pastvinu a vrátil se za ostatními kout pikle.

     Kolem půlnoci se rozcházeli domů. Jimmy se těšil, až si zahraje znělku z večerníčku a bude moci konečně usnout.  John zamířil do postele ihned. Joe se loudal prašnou cestou směrem ke svému domu. Spal by moc rád, ale Emílie mu dělala starosti. Mluvit s ním nechtěla a když si jí nevšímal, cítil se divně. Dopotácel se na místo a posadil se na postel. Emílie tam nebyla. Párkrát na ni zavola, ale když se (překvapivě) neozývala, začal ji po domě hledat. Bezvýsledně. Emílie byla tatam.

     Joe ji hledal celou noc, však neobjevil sebemenší stopu, která by mu pátrání ulehčila. Kolem šesté hodiny ráno narazil Joe na Jimmyho a Johna, který byl stejně vyděšený jako on.
    "Zmizel Fridex!"
zasténal John Bizon.
     "Zmizela Emílie!"
zavyl Joe. Jediný, kdo se tvářil bezstarostně, byl Jimmy ("Kdybyste věděli, co dalšího vám ještě zmizelo...")
     "Co když je drží krvelačný německý generál Hanz Küller jako rukojmí!"
vyprskl Joe.
     "Na co by mu byli rukojmí, kdyby se už, nedej bože, zmocnil Fridexe!"


     Stáhli se do saloonu a přemítali o tom, kde by mohli Fridex a Emílie být, a o tom, co si počnou, až do jejich vesnice nakráčí krvelačný německý generál Hanz Küller.
     "Mám nápad!"
ozval se barman, ale jako obvykle byl přerušen sborovým "Ty buď ticho!" Joe litoval, že se k bezejmennému muži zachoval tak surově a přemítal o tom, jestli Emílie neutekla za ním. Jestli si neřekla, že je Joe moc hrubý, že si jí málo všímá, že... Kolotoč myšlenek se točil a houpal v Joeově hlavě. Myšlenky byly otravné jako hejno komárů a rozhodně mu nechtěly dát ani na chvíli pokoj. Jak mu bylo úzko... John měl obličej schovaný v dlaních a klobouk se mu třepal pláčem. Jimmy bubnoval konečky prstů do desky stolu, dokud ho Joe naštvaně nerýpl loktem. Panovala tu žalostně bezradná atmosféra.

     Vtom se pod lítačkami dovnitř protáhla maličká špinavá postavička. Byla to kočka. Kočka krvelačného německého generála Hanze Küllera.

15) Joeova rádobyinkarnace

28. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     "Myslím, že se s tím chlapem něco děje." 
Prohlásil Jimmy Chmaták příštího rána.
     "Ztratili se mu všechny Snickersky a on na to vůbec nic! A tak mu asi gorily odtahaly ňáký krámy z jeskyně. Se mu to tam vyprazdňuje a ani si toho nevšímá…"
     "To je zlý…"
Odpověděl John Bizon, který právě leštil Fridexe prapodivnou tekutinou, kterou si zřejmě odkoupil od Horsta Fuchse.
     "Nebo se inkarnoval v Joea. To by všechno vysvětlovalo… Ta debilita, nepozornost, i to, jak se má k Emílii…"
     "Ale vždyť už nemá kouzelné schopnosti!"
Vyjekl John, až Fridex, blyštící se jako z reklamy na Calgon, ucuknul. Rozeběhli se k Joeovi.
     "Hele, ten kořen šupácká ti chce přebrat holku!"
Zasípali, jakmile doběhli k Joeovi.
     "Měl bys s tím něco dělat, dokud je mrzák!"

     Emílie seděla společně s mágem v jeskyni a živě debatovali nad knihou, kterou měla Emílie otevřenou v klíně.
     "Dej vod ní ty kouzelný pracky pryč, ty mizero!"
     "Caramba, Joe! Zaprvý to není žádnej mizera a zadruhý jsou to kvůli nám už nekouzelný pracky!"
Prskala Emílie jako kočka krvelačného německého generála Hanze Küllera politá benzínem.
     "Ještě se ho zastávej! Jedem dom! Jax jen mohl, ty proradníku!"
Joe popadl Emílii (tolik cizokrajně vyhlížejících nadávek jste ještě neslyšeli) a chtě nechtě musela jeskyni opustit. Nasedlali a do čtvrt hodiny byli tatam (I při této rychlosti stačil Jimmy pobrat pár nezbytných vymožeností.).

     Seděli doma. Emílie už týden nepromluvila ani slovo. Přesněji řečeno mluvila, ale pouze španělsky. Joe nestačil listovat ve slovníku, který pro něj narychlo ukradl Jimmy. Přesto mu však věty nedávaly smysl. V osadě nastávají krušné časy…

14) Bezejmenný mág

25. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     Večer se všichni, včetně nemocného, kterému se už udělalo lépe (díky zeměžlučovému odvaru. Jimmy si však byl jistý, že od začátku simuluje), sešli u ohně. Jimmy Chmaták si pro zlepšení nálady brnkal "Všechno je pryč, už to nespravíš", John si čistil revolver a Joe po očku pozoroval bývalého mága, který horečnatě rozprávěl s Emílií.
     "Měli bychom vymyslet, co bude dál."
Navrhl John Bizon, když dokončil svoji práci. Všichni o tom přemýšleli už od chvíle, co se udál onen neblahý incident s mágovými živly, ale nikdo se nic neodvážil namítnout nahlas.
     "Myslím, že bychom tu měli ještě nějakou dobu zůstat."
Nahodila opatrně Emílie a když neslyšela žádné ohlasy svých přátel, pokračovala dál.
     "Dokud nebude..." položila muži ruku na remeno "...úplně zdráv, neměli bychom ho tu nechávat samotného. Teď, když už nemá své schopnosti bude to tu pro něj poněkud obtížnější. Nemyslíte?"
Nikomu se nápad dvakrát nezamlouval, ale protože nechtěli vypadat jako stádo Voldemortů, souhlasně zabručeli, jen Jimmy si neodpustil znělku "GAME OVER".
     "Myslím, že se tak zachováme k… k… Jak se vlastně jmenujete?!"
Vyhrkla a v očích měla jasně čitelné jiskřičky překvapení.
     "No… Já se nejmenuji."
Oznámil muž tónem stejně chladným, jako byl jeho výraz v obličeji. Všichni se podivili a tázavě po sobě pokukovali.
     "Já tu žiji sám, tak mi nikdo nijak neříká."
Doplnil a svýma kaštanovýma očima visel na Emílii. Ta mírně znervózněla a tak ze sebe jen vykoktala, že by se mělo nějaké jméno vymyslet a potom pozorovala žhavé uhlíky na okraji ohniště.

     "Asi si půjdu raději lehnout."
Oznámil mág po chvíli a namáhavě vstal.
     "Pomohu vám!"
Houkla Emílie a chytla ho kolem pasu pro zajištění větší stability. Joe po nich hodil zaražený pohled a napil se tequilly.

     Emílie pomohla muži do jeskyně a uložila ho na lože.
     "Děkuji za vše."
     "Za zničení plamene, síly stromů a znesvěcení studánky? To OPRAVDU nemusíte…"
Vyhrkla překvapeně Emílie a nejistě se podívala po mágovi, který již ležel zakrytý kožešinami se zavřenýma očima.
     "Konečně si připadám jako normální člověk."
     "Řadovost není předností, která by měla člověka těšit, nemyslíte?"
Muž otevřel oči a zadíval se na Emílii. Už nic neříkal. Chvíli jen tak koukal a potom oči opět zavřel a tenká linka jeho úst obklopených strništěm se změnila v úsměv.

     "Emílie?"
Šeptl Joe u vchodu jeskyně.
     "Jdeš?"

13) Zeměžlučový odvar

23. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     "Probírá se!"
Uslyšel muž polozastřeně, když namáhavě pootevřel své kaštanově hnědé oči. Viděl rozmazaně, ale během chvíle se mu zrak začal zostřovat. Viděl Emílii, jak sedí u něho na kraji jeho pelechu. Pootevřel suchá ústa, ale sucho v nich mu nedovolovalo vykouzlit ani hlásku. Pevně zavřel oči jakoby doufal, že až je otevře, bude zase vše v pořádku.
     "Je vám dobře?"
Zašveholila Emílie a přiložila mu ruku na čelo. Měl teplotu, ale přikývl, že mu nic není a pokoušel se vstát. Bohužel při každém pokusu ho jeho tělo zradilo.
     "Ležte, jste vyčerpaný. Byl jste mimo pěkně dlouho, je toho teď na vás moc."
V pozadí se objevil Joe a John.
     "Už se probral."
     "To vidíme. Tak můžeme jet."
     "Blázníte? Jen se na něj podívejte! V takovémhle stavu ho tu nemůžeme nechat! A navíc bychom měli odčinit svoji vinu."
Oba chlapi protáhli obličeje, ale nechtěli se hádat s temperamentní Mexičankou a tak radši zase vycouvali a přisedli si venku k Jimmymu a jeho kytaře.

     "Je mi… nevolno."
Vykoktal ze sebe po chvíli muž a na čele se mu objevilo pár vrásek. Vypadal opravdu bídně.
     Emílie mu bezeslova vrazila do rukou hrnek s prapodivnou tekutinou. Muž k ní přičichl a hned poznal, co mu jeho ošetřovatelka podává: zeměžlučová směs…
     "Přesně podle receptu z vašich zápisků. Jestli se nezlobíte, že…"
Muž zakroutil hlavou a znovu se napil.
      "Přemýšlela jsem, jak bychom mohli napravit škodu, kterou jsme napáchali. Ale já se v tom moc nevyznám."
Muž odložil hrnek a zakroutil hlavou. Emílie nevěděla co to znamená.
     "Asi to už nepůjde spravit, že…"
     "To asi ne."
Odpověděl, ale nevypadal naštvaně. Mluvil s rozvahou a zdálo se, že z prvotního šoku je již venku.
     "Co tedy budete dělat?"
     "Nevím."
     "Vždyť vy přeci vždycky všechno víte!"
     "Teď už ne. Už nemám své schopnosti. Nyní jsem odříznut od tajemna a všeho, co jsem doposud považoval za samozřejmost. Neumím žít jinak."
Emílie se ho zželelo. Svraštila obočí a objala ho.

12) Posvátná média

21. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     Muž sjel všechny napůl vyděšeným a napůl rozhněvaným pohledem.
     "To… to… to já."
Pípla sotva slyšitelně Emílie.
     "Myslela jsem, že…"
     "Tak už nemyslete! Posvátné stromy Haru-Haru právě ztratily svoji kouzelnou moc! A prostor mezi nimi je znesvěcen! Kde teď budu vykonávat své rituály? Na co mi jsou znečištěné stromy bez zázračné energie? Jsem zdrcen…"
Muž klekl na kolena a zaujal pózu modlícího se muslima. Třásl se pláčem a hněvem. Emílie odvedla koně do pralesa, kde je přivázala k obyčejnému stromu. Alespoň obyčejně vypadal. Vrátila se zpátky k naříkajícímu muži a sedla si na trávu k němu.
     "Moc se omlouvám, je mi to vážně strašně líto. Kdybych věděla, že jsou ty stromy posvátné, nikdy bych k nim koně neuvázala."
Muž na to nic neříkal a svou tvář neodvracel od země.

     "Teď abych zasázel nové stromy a čekal, až nabudou takové síly jako tyto. Trvá to desítky let! A to, že nestárnu, neznamená, že se mi chce čekat!"
Pravil, když se jakžtakž vzpamatoval z prvotního šoku. Seděl před "kaluží" a pozoroval v hladině odraz své tváře. Vskutku vypadal mladě. Maximálně na třicet let. Z jeskyně vyšel Joe Lachtan, v puse cigaretu.
     "V pohodě?"
     "Kdes ji zapálil?!"
Vyjekl muž sedící na zemi.
     "Dost divná votáska, kdyš tam je tak čupr připalovátko."
Šaman otočil oči v sloup a omdlel.
     Po půl hodině se ho podařilo znovu přimět k životu. Bohužel, po zjištění, že byl vzkříšen vodou z "kaluže" omdlel znovu.

Postřehy z páteční jízdy Havlíčkovým Brodem

19. června 2010 v 20:21 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
     Viděla jsem ježka. Byl velký. Hodně velký. LeŽel na bOku. U krajnice hlučné silnice se spí tvrdě.

     Jemené otřesy poDlahy vozidla poukazoValy na hudební nasazení spolucestující předemnou. to se mi líbí.

     Sbírka nárazníků před domem? Proč ne. (←To se bude líbit Efče..)

     Kýčovitě nadýchané pivoňky se teTelí u jednoho z brodských domků. Fň.

     Metrová muchomůrka na zaHradě? Obyvatelé jsou zřejmě šikovní kutilové, ale tohle je moc už i na mě.

     Perverzní náLep(/b)ky na kabinách kamionů? Co dodat... Raději nic.

     Slečna a její mátinka nerady čeKají. VystuP(l)ují v ko(lo)ně, která se tu každopátečně tvoří.

     Pracovní nasazení českých dělníků není valné, ale komu by se chtělo v takové slotě klečet na zemi a pokládat zámKo(vo)vou dlažbu.

HERNA
BAR
KLEOPATRA
skví se pod obrázkem bohyně Hathor na jednom ze zábavních podniků. Majiteli se zřejmě pletou poStavy egyptské mytologie... Vtipné.

     Kost(el) padá, kost(el) padá, kdopak nám ho postaví? Se střechou to (vy)padá věru bídně...

     Les stoŽárů se tyčí nad změtí koLejí - Hlavní nádraží, Havlíčkův Brod.

     Ke slečně přes uličku chovám jiSté apatie.

     Při soustředěném pohLedu skrz okení taBulky skLadu Hartman uzříte úchylné fotografie z úchylných kalendářů úchylných pracovníků.

     Babička smrká.

     Č.p. 190 a 13 → Úžasně děSivý dům

     Skvostný kachní domeček stojí na břehu Sázavy. Takový chci jednou také...

     A teď se už musím souStřed(it) na 1N54N11, jejíž tóny mi zaplavují zvukoVody.

--------------za Havlíčkovým Brodem-------------->

     Chcete-li vidět opravdové "kreslené" hrobečky (), vyDejte se naprodleně na hřbitov do České Bělé.

     Při pohledu na roztřískanou tabuli, poukazující na nedalekou přítomnost rodiště Karla Havlíčka Borovského, mně pění krev v žilách...

     A před Jitkovem pokaždé číhá kOčka na tom samém místě. V jakoukoli dobu. Pokud tedy nejsem už tak sLepá a nepoznám sochu...

11) Rituál tajemného muže

18. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     Joe vyšel vstříc svítícímu vchodu a ostatní ho následovali.
     "Počkejte! Uvážu tady koně."
Pípla Emílie a zamířila ke třem stromům vlevo. Ke každému z nich uvázala jednoho koně a přicupitala ke chlapům, kteří na ní čekali u "kaluže". Zastavili se před jeskyní. Ale co teď? Nakráčet tam jako svaté procesí jim přišlo (až na Joea) neslušné, zvonek nikde a ťukání nebylo slyšet.
     "Haló? Je tu někdo?"
Zahoukala Emílie dovnitř. Zanedlouho se jí její slova vrátila hned třikrát, ale odpovědi se jí nedostalo. V tom nebe prořízl blesk a v otvoru do skály se objevil muž, kvůli kterému cestovali osadníci až sem.

     Byl vyšší postavy a jeho vlnité tmavě hnědé vlasy mu splývaly podél obličeje téměř až k ramenům. Jeho hluboké oči měly kaštanovou barvu a úzké rty lemovalo strniště vousů, které pokračovalo dál přes líce k uším i na pěkně tvarovanou bradu. Ve své svalnaté paži třímal jakousi hůl, v jejímž horním konci byl zasazen velký průhledný kámen. Na krku se mu houpaly tři přívěšky. První byl jakýsi kámen, na druhé tkaničce byli dva kovoví hadi, objímající svými těly kuličku ze světlého dřeva a třetím šperkem byl talisman - složitý obrazec poskládaný ze spousty malých, blíže neidentifikovatelných kousků čehosi. Oblečen byl ve volné bílé košili se širokými rukávy a jeho dlouhé nohy byly skryty v širokých nohavicích.

     "Nuže…"
Pokynul paží příchozím.
     "…co by jste rádi."
Oči měl zapíchnuté do Jimmyho, který stál nejblíže a trpělivě čekal na odpověď. Dopředu se prodral John Bizon.
     "Přišli jsme pro radu, moudrý muži."
Přikývnutí a gesto mužovo napovídalo, že smějí vstoupit do jeskyně. Prostor uvnitř byl větší, než by se bylo při pohledu zvně zdálo. Nalevo byl dlouhý dřevěný, hrubě opracovaný stůl. Na něm spousty věcí, které potřeboval domácí k přípravě mastí, odvarů, elixírů, čajů, zkrátka všeho, co se dalo z darů přírody vyrobit. U zadní stěny bylo rohožové lože a hromádka kožešin. V pravé části se nacházely zásoby. Jak jídla a pití, tak i bylin, kusů kůry, větviček keříků, nádob se sušenými plody, nádob s bahnem od řeky, které byly zality vodou, aby bahno nevyschlo, pár mrtvých hadů, přehozených přes rahno hned vedle svazků velkých nažloutlých listů. Uprostřed místnosti byla v zemi zaražená tyčka. Horní konec se rozšiřoval a tvořil mističku, v níž plápolal slabý plamínek.  Vše v jeskyni bylo úhledně srovnáno.

     "Posaďte se tady na zem."
Pokynul muž a sám se posadil také.
     " V tomto místě je teplá. Pod jeskyní je horký pramen."
Vysvětlil a počkal, než si všichni posedají. John začal vyprávět o svém trápení a nakonec požádal muže o radu, jak Fridexe spolehlivě ochránit. Muž pokýval hlavou, ale neodpověděl. Zvedl se ze země a přistoupil k ohni na tyči.
     "Na světě jsou čtyři živly. Já neznám odpovědi. Pouze je čtu. Ony živly mi je píšou. Dávají nám všem znamení a na nás záleží, umíme-li je číst."
     "A vy to umíte, žejo!"
Ozval se Joe prosebným hlasem.
     "Člověk se může naučit číst signály. Musíte se přírodě otevřít a ona se na oplátku otevře vám. Trvá to spousty a spousty let. Málokdo dospěje ke zdárnému konci této cesty."
     "No. Asi jsem v trochu jiné inteligenční skupině, ale odpověď bych přesto rád znal. Proto jsem vás taky vyhledal."
Muž znovu pokýval hlavou a od té chvíle už mluvil zřídka. Nejprve se zaobíral plamínkem. Nasypal do něj cosi z plátěného pytlíku. Z ohně vylétly jiskry a on na ně upřeným pohledem zíral, dokud nezhasly na podlaze. Pokýval hlavou a něco zamumlal. Asi cizím jazykem. Poté sáhl po jedné z nádob s bahnem. Vodu vylil a do bahna hodil pár drobných červených lístků. Bez mrknutí zíral do nádoby, poté zase pokýval hlavou a něco zamumlal. Pozorován všemi přítomnými vyšel před jeskyni a přistoupil ke "kaluži". Namáčel do ní jeden bílý kámen po druhém, a když tak učinil se všemi, zase pokýval hlavou a něco zabručel. Nakonec se vydal ke třem stromům v levé části zahrady.
     "Kdo sem přivázal ta zvířata?! To nééé!!!"

Jiskry z křemene

17. června 2010 v 9:41 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
     Dočetla jsem knížku o Havlíčkovi. Její název zní náramě třešňičkovitě - Jiskry z (k)řemene :D. Avšak obsah bezesporu předčí tento stupidní název. Kniha obsahuje celé básně Křest sv. Vladimíra a Tyrolské elegie, dále úryvek z Obrazů z Rus, zápisy ze soudních líčení, kterým byl Havlíček podroben, i jeho korespondenci z Brixenu. Vypravěč nás seznamuje s celým Karlovým životem od narození v roce 1821 v Borové až po smrt v Praze roku 1856. Jeho vyprávění je prokládáno již zmiňovanými básněmi a úryvky. Ilustrátorem není nikdo jiný než Josef Lada, který ilustroval většinu Havlíčkových knih.

     Příští měsíc to bude 154 let, co Havlíček odešel. Proto jsem neváhala a objednala si další dvě knihy, které napsal - Epigramy a Básně.

     A chci knihovnu! Mám úplně pidimidi knihovničičku a ještě půlku knížek u bráchy... Já chci!!! (To je jen takový tip pro maminku a tatínka k narozeninám).

     Na obálku knížky se můžete podívat tady.

Psáno jazykem barmanovým

16. června 2010 v 16:33 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
     Týden následující, dne třetího v pořadí, vypravuji se na cestu do krajů cizích. Na cestu za poznáním pamětihodností a uměleckých ikon země vín. Bohužel na pouti své jsem nucena přítele největšího postrádati, jakožto i pekelné sítě nástroje ďáblova, jež člověky v dobách dnešních spojuje. V državách oněch pobývati budu téměř do konce léta školního. Můj velkolepý návrat se uskutečňovati bude dne osmadvacátého šestý léta páně dvotisícého desátého. Po návrat do vlasti rodné zříte brzký popis cesty mnou vykonané, vrátím-li se živa a ve zdraví

Vaše Lenka von Laubensdorf

10) Jihovýchodní prérie

16. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     Pokračovali v cestě. Johna Bizona těšila myšlenka, že zanedlouho přejedou z jižní prérie na jihovýchodní. Jimmy kupodivu nehrál, ale počítal sviště, které cestou zahlédl. Po čtyřech hodinách jich měl přesně 6 327. Joe uměl počítat jen do sedmi, tak radši přemýšlel nad tím, kdo je to ten Honza Nedvěd a Emílie vyšívala ubrus. Cesta rychle ubíhala a před dvanáctou stanuli naši hrdinové  na celnici vedoucí do jihovýchodní prérie.
     "Ukažte mi pasy, prosím."
Oznámil jim monotónním hlasem postarší celník. Všichni si vyhrnuli trička.
     "V pořádku. Pokračujte v cestě. Přeji příjemný pobyt v jihovýchodní prérii."
Řekl znuděně naučenou větu, zvedl závoru a zapíchl oči zpátky do časopisu se sudoku. Všichni pobídli koně a překročili hranici.

     Cesta pokračovala svižně dál, ale Páčidlo čím dál tím víc zpomaloval a náhle se zastavil úplně.
     "7 172… Sakra! Co s tim krámem je?"
Vykulil oči Jimmy, když zjistil, že jeho dopravní prostředek přestal vykonávat požadovanou činnost.
     "Nedošlo palivo?"
     "Dyť se pásl celou noc!"
     "Nemá ucpanou trisku?"
     "To ani nezjistim, když taji nemám tento… náčiní, operativní."
Jimmy bezradně chodil kolem Páčidla a snažil se přijít na sebemenší závadu. Marně.
     "Chlapi, asi mě budete muset odtáhnout…"
John usoudil, že Fridex by se neměl přetěžovat, a tak vzala do závěsu Páčidla Silly. Musela pořádně zabrat. Teď už nevezla jen Joea, Emílii a jejich věci.
     "Stát! Asi uniká voda z chladiče!"
Křikl náhle Jimmy a měl pravdu. Zanedlouho však kapalina přestala unikat a Páčidlo se znovu rozpohyboval. Všem spadl kámen ze srdce (ten nejtěžší měla Silly).

     Jimmy v tom shonu zapomněl, u kterého svištího čísla skončil. Chvíli nadával, ale potom popadl kytaru. Osvědčená uklidňovací metoda. Po chvíli jízdy si udělali přestávku na oběd (Joe měl radost - buřty). K večeru se utábořili na Johnem vyhlídnutém místě a za svítání v cestě opět pokračovali. Na východojižní prérii rostlo mnoho stromů, keřů, rostlin a všeho možného. Asi to ani nebyla prérie, ale spíš prales. Ale když osadu ze všech stran obklopují prérie, dá se název jednoho pralesu přehlédnout. Všude plno ptáků a tolik zeleně… Joe zíral s otevřenou pusou.
     "Zavři papulku, nalítaj ti tam moskyti."
Pravila Emílie Koláčová láskyplně Joeovi, který ji ochotně zaklapl, ale pořád zíral, tako teenager na MTV.

     "Už slyším šum řeky!"
Ozval se nadšeně Jimmy v pauze mezi písněmi.
     "To je Maumee!"
Pronesl zasněně John Bizon a zářil úžasem.
    "Ne, to jsem jen spláchl na wécku."
Ozval se Joe zpoza keře. Pokračovali v cestě a za půl hodiny uslyšeli opravdivé hučení opravdivé Maumee. Teď už jen najít skálu s jeskyní onoho tajemného muže. Všichni se rozhlíželi, ale bujná květena vše před jejich zraky dokonale ukrývala, a tak jim nezbývalo než jet dále po asfaltové silničce, která je vedla dál a dál…
     Po pěti stech metrech ale silnice skončila.
     "Teď si musíme najít cestu sami. Ukažme, že naši muži… a žena …se neztratí!"
John, Joe i Jimmy začali prosekávat cestu kapesními nožíky a Emílie vedla všechny tři koně vpřed. Les byl hustší a hustší. Hlasy ptáků se rozléhaly v zelených korunách stromů a Jimmy je pískáním doprovázel. Emílie postavila na Silly Páčidla a na něj zase Fridexe. Sama stanula na úplném vrcholku pyramidy.
     "Ta skála je před námi! Ještě kousek! Jdeme správným směrem!"
Ozval se jásot a bylo vidět, že pracovní nasazení stoupá spolu s ním. A je to tu…

     Joe odsekl poslední list a otevřel se jim pohled na krásný palouk. Vpravo byly záhonky s rozličnými druhy bylin. Ale záhony nebyly pravidelné, nýbrž neurčitých tvarů. Zřejmě dle autorovy fantazie. Nebo tvoří nějaký ornament? Vlevo se tyčily tři mohutné stromy, jejichž kůra měla výrazně odlišnou barvu než všechny stromy, které doposud naši cestovatelé viděli. Ve středu pomyslného trojúhelníku, který stromy tvořily, se skvěla malá kopule z různobarevných hladkých kamenů. Uprostřed palouku byla kaluž. Alespoň to jako kaluž vypadalo. Kaluž, kterou objímal kruh ze sněhově bílých kamenů. A za ní - jeskyně. Působila monumentálně a majestátně. Vchod tvořila úzká průrva do skály, ze které vycházelo měkké mihotavé světlo. Celkový výhled na palouk vypadal dosti magicky a téměř posvátně.
     "Svítí se, je doma."
Uchechtl je Joe a vykročil vpřed.

9) Dalekáť cesta má

14. června 2010 v 8:00 | Len(ka) KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     Za svítání se všichni sešli před saloonem. John s Fridexem, Jimmy s Páčidlem a kytarou, Joe se Silly a nechyběla ani Emílie, která koně pravděpodobně dostane až k Vánocům.
     "Spočítejme se!"
Vyzval své soukmenovce John Bizon a všichni se začali odpočítávat:
     "Prvý - druhý - třetí - čtvrtý"
     "Pátý!"
Ozvalo se ze saloonu.
     "Ty buď ticho!"

     Započali svoji cestu. První jel John, za ním Joe a Emílie na Silly a karavanu uzavíral Jimmy, řídící koně pouze nohama. Byl už zvyklý, protože Jimmy se při cestování vždy zabavoval hrou na kytaru. Zrovna drnkal svoji oblíbenou "Všichni se ženeme do záhuby". Další na playlistu, který měl Páčidlo přilepený zezadu na hlavě izolepu, byla píseň "Rabuj dokud můžeš" od Jimmyho oblíbené skupiny Locksmiths.

     Všichni se kochali okolní krajinou jižní prérie.
     "Proč jsme nejeli šikmo? Rovnou na jihovýchodní prérii? Byli bychom tam dříve."
Ozvala se náhle Emílie.
     "Mám to tu rád."
Odpověděl jednoduše John a dál se kochal krajinou.
     "To jsme to mohli vzít rovnou přes severní, tam jsou aspoň bizoni."
Nadhodil Joe zachmuřeně. Jeho Silly schváceně klopýtala a sotva se držela na kopytech pod váhou dvou lidí a jejich výbavy. Cesta ubíhala pomalu a stmívalo se brzy.
     "Musíme se na noc utábořit. Navrhuju, abychom dojeli támhle k těm stromům a ukončili dnešní cestu táborákem."
Silly, Páčidlo i Fridex začali horečnatě přikyvovat, a tak se stalo, že naši cestovatelé se usadili pod mohutnými kmeny stromů. Jimmy chystal buřty, Emílie rozprostírala na zem rohože a chystala lůžka. Jimmy hrál píseň "Nezastavuj ani chvíli, sežere tě šelma dravá" a John Bizon rozdělával oheň. Zanedlouho všichni seděli kolem ohniště a opékali.
     "Ty Jimmy, od koho vlastně máš tu kytaru?"
     "Sem dostal k narozkám."
     "Hmmm… A kde ses naučil hrát?"
     "To samo."
Zapojit Jimmyho do rozhovoru se nijak nedařilo, pořád jen hrál a nechtěl ani jíst. Když odehrál celé poslední album od Locksmiths, vzal si suchý chleba a i při jídle pohupoval hlavou do rytmu. Druhý krajíc daroval Páčidlovi a šel, stejně jako ostatní táborníci, spát.

     Ráno se jako první probudil Joe Lachtan. Vymanil se z Emíliina objetí a protáhl se. Chvilku bloumal kolem, ale pořád se nezdálo, že by se ostatní chtěli vzbudit. Burcovat je nechtěl, tak si sedl na jednu z rohoží u ohně a koukal do popela. Nalevo ležela Jimmyho kytara. Joe si ji přitáhl blíž a začal nástroj zkoumat. Zlehka přejel prstem po strunách, potom ji postavil a zadíval se do kruhového otvoru v těle na štítek, co byl uvnitř nalepený.
     "Majetek Honzy Nedvěda?!"

Šifra mistra okultismu králíka

13. června 2010 v 22:21 | Len(ka) KrušiNová |  Kresba
     Jako zodpovědný občan varuji tímto všechen lid. Po dlouhá staletí s námi žijí nevinně schovaní pod svýma dlouhýma ušima, ale dnes došlo k rozuzlení velké šifry mistra okultismu, pana Králíka...
     Prosím, zabijte svoje králíčky, ušetříte spousty lidských životů...

Len(ka) KrušiNová
A po vzoru Haliny Pawlovské připojuji radu pro dnešní den: Češtete-li psa (platí i pro jiná zvířata) neházejte chlupy z kartáče proti větru ve výšce xichtu jako já...

Spreje - 1N54N14

13. června 2010 v 9:25 | Len(ka) KrušiNová |  Ostatní
Důkaz mého rádobyrebelství aneb Milka je out...

TUTOK

LenKa KrušiNová Insania

Počítačová grafika - Fairy

13. června 2010 v 1:59 | Len(ka) KrušiNová |  Ostatní
Kvalita se po přeuložení a nahrání na blog brutálně zhoršila :-/

Lenka Krušinová 2010

8) Mezi bankou a vězením

11. června 2010 v 8:00 | LenKa KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
     Ráno se všichni sešli u tradičního, kolektivního, nedělního opékání buřtů uprostřed ulice, mezi bankou a vězením. Mohutné kruhové ohniště praskalo a teplé plamínky rozpustile olizovaly Joeův buřt černý jako uhel.
     "Už to asi bude."
Utrousil a stáhl svoji porci z ohně. Emílie mu ochotně podávala talíř i s chlebem a křenovou hořčicí, jak to měl rád.

     "Přemýšlel jsem a rád bych vám všem teď něco řekl."
Do jednoho zpozorněli, a napjatě poslouchali, co má John Bizon na srdci.
     "Vzpomínal jsem na své mládí. Jako malému chlapci mi můj děd James W. Bizon vyprávěl o jednom muži. Žije na jihovýchodní prérii v jeskyni u řeky Maumee. Do vínku mu byl dát věštecký dar a spousta dalších, pozoruhodných schopností. Žije sám, odděleně od všech lidí a nemá ani profil na Facebooku."
Všichni strnuli nad pozoruhodností Johnových slov a dychtivě hltali každé jeho další slovo.
     "Umí mluvit se zvířaty a ovládá počasí tak bravurně, jako já packmana."
Ozvalo se hlasité "Óóóó".
     "Vaří taky různý elixíry a tak. Prostě magič."
Všichni uznale pokývali hlavami a Joe Lachtan ukousl kus buřtu.
     "Dědeček mi říkával, že až budu potřebovat pomoc a nikdo mi nebude schopen poradit, až budu potřebovat v té nejnaléhavější chvíli odpověď na otázku tak složitou, že na ni nikdo nebude stačit, ať ho vyhledám. Ta chvíle nastala právě teď!"

     "Došla hořčice."
Oznámil Joe a praštil s prázdnou lahví o zem.
     "Takže zas někam pojedem?"
Ozval se Jimmy a rozřízl vleklou chvíli ticha.
     "Hvězdy tomu tak chtěli."
Odpověděl poeticky John.
     "A proč se máme někam vláčet, když se teda vyznáš ve hvězdách jak ten bídák, vo kerym tu furt kecáš?"
     "To byla metafora pro "Pojedeš tam, ať chceš nebo ne"."
Sykla Emílie a způsobně si odkrojila kousíček buřtu, který následovně velmi pečlivě vymáchala v hořčici a šoupla do pusy.
     "Tak bychom si asi měli sbalit, ne?"
     "Pravda. Zítra zrána vyrážíme.


Remakolky - Klauzurní práce za II. pololetí

9. června 2010 v 17:50 | LenKa KrušiNová |  Malba
Klauzura Lenka Krušinová
Klauzura Lenka Krušinová
Klauzura Lenka Krušinová

ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

9. června 2010 v 15:27 | LenKa KrušiNová |  Písmenka
     Dneska a včera jsme měli klauzury. V úterý kresbu a dNes byla (m)alba. TechNika kresby byla volná, ale výsLedek muSel být barevný. U malby byly poVolené temPery a akrylky. Barevnost byla vŠak(al) omezená pouze do odStínů jedné b(/l)arvy. S výsLedkem jsem celkem spoKojená. Ale uvidíme, jak dopadnoe hodnocení, abych se zase nediVila :)

     Jinak je děsně fajn, že je KONEČNĚ TEPLO! Akorát jsem dala na maminku - že má pršet, tak jsem si s sebou na intr nevzala žádný krátký kaLhoty, ani suk(ni) :D VyžeBrala jsem si tříčtvrťáky od Efči, aby tu po pár dnech neběHala Grillenka.

     A k Osadě Johna Bizona - Nové díly budou vždy v Pondělí, StřEdu a Pátek v 8:00. NačaSova(la) jsem si čLánky, takže - pokud budu stíhat pSát - budou přibývat pravidelně. Uvidím, jak budu stíhat, kdyžtak to nějak seseknu, no.

     Toť vše.

Len(ka)

7) Nechte ho jednou domluvit!

9. června 2010 v 14:58 | LenKa KrušiNová |  (O)sada Johna Bizona
Lenka Krušinová 2010
      Seděli v saloonu, popíjeli whisky, Joe Lachtan tequillu.
     "Já už opravdu nevím… Vyzkoušeli jsme snad úplně všechno. Oktoberfest a… a tak. Jsem bezradný. Napadá někoho něco? Nějaký plán na záchranu Fridexe?"
     "Třeba chytíme krvelačného německého generála Hanze Küllera! Pak bude Fridex v bezpečí!"
Ozval se Joe a v očích mu zářily jiskřičky naděje, že by alespoň jednou všechny ohromil svou moudrostí a uvažováním.
     "A o co se poslední měsíce asi snažíme, troubo!"
Joeovi poklesla ramena a zasmušile pozoroval špičky svých bot.
     "Zdá se, že jsme vyčerpali všechny možnosti, Johne."
Špitla Emílie a měla na krajíčku. Přitiskla se k Joeovi a schovala obličej v jeho objetí.
     John hypnotizoval skleničku whisky a vyhlížel vyčerpaně. Jak fyzicky, tak psychicky. Poplácal po krku Fridexe a napil se.
     "Nemůžu uvěřit tomu, že sedíme tady v saloonu a to zvíře, ta šelma tu někde pobíhá a brousí si své německé dásně na Fridexe."
Prohrábl koni hřívu a znovu se napil.
     "Musíme něco vymyslet. Velký plán. Nenechám se připravit o svého nejlepšího přítele. Jimmy, nenapadá tě něco?"
     "Já ne!!"
Vyjekl Jimmy Chmaták, který, jakmile uslyšel své jméno, přestal cpát do mošny skleničky a rozhlížel se kolem jako zvědavé bizóně ze severní prérie.
     "Jestli nemáš nějaký nápad, který by nám pomohl chytit krvelačného německého generála Hanze Küllera!"
     "V tom nemám praxi, já lidi neodstraňuju, to jste na špatné adrese. Já jsem poctivý kovboj a kytarista! Jak vás to jen mohlo napadnout…"
Zakroutil nevěřícně hlavou a pokračoval v "uskladňování" sklenek.
     "Snad bych vám mohl pomoci…"
Ozval se barman.
     "Ty buď ticho!"
Ozvalo se sborově od stolu. Všichni popíjeli, a když se venku smrákalo, zaplatili a odebrali se do svých domovů. Jen nešťastný John Bizon dál seděl nad whisky a smutně pozoroval kruhovou hladinu ve sklence.

     "Já bych vám možná mohl poradit…"
Ozval se znovu barman.
     "Mluv, apokalypsa nastává a to k ní nepochybně patří…"

     "Tam v lese je místo, řeka Maumee jej obíhá. U vysoké skály, na jejím břehu, ve sluji jako had jest uschován člověk, jež má schopnosti, jakých nebylo ostatním dáno. Snad kvůli tomu žije opuštěn a skryt před zraky lidí již řadu let. Umí s ptáky rozprávěti, počasí urměrňovati, vytvářeti rozličné elixírů druhy, jakožto i do zvířecí mysli vstoupiti. Vyzná se ve hvězdách i v jevech přírodních, jež jsou ostatním tajemné a i přes svoji letitost nestárne. Tento člověk umí vyložit budoucnost z oné řeky a věštit z letu ptáků i z tance mravenců. Vyhledáte-li ho a na odpověď vámi hledanou se optáte, uzříte brzkého rozuzlení."
     "Kdys naposled mluvil? Dyť to je jak z čtrnáctýho století!"
Rozesmál se John a pomalu, ale jistě, se kutálel z levé části saloonu do pravé a nazpět. Fridex mu uhnul, aby mohl pokračovat ke stěně, kde změnil směr kutálení opět doprava.

Noc neobyčejných zážitků s.r.o.

6. června 2010 v 23:24 | LenKa KrušiNová |  Písmenka
     V soBotu jsme se s mým bratrem navZájem vzali do bistra na něco k zakoUsnutí. Pak jsem osiřela v pa(á)rku a drtila se tam sloVíčka do jazyka německého, totiž němčinky a také světová náboŽenství do nauky občanské, totiž občanky. Poté jsem se v nových šatech a botách odporoučela na zahrádky za mě100 za mým drahým strýčínkem a maminkou, kteří tam stavěli altánek pro... ...jeDnu paní, která je shodou okolnoStí strýčínkova tchýně :)

     Než jsem tu zahrádku našla... Páni. To vám je kumšt, neboli majstrštyk. Všechno to (vy)padá stejně a ti zahrádkáři... To je, povídám, sekta! KouKají na Vás jak na Dartha Vadea ze Star Wars. NaKo(/a)nec jsem s puchýři na noHou našla ten pravý minidomek s minizahradou s miniminiminiminiprostorem ke hnu(/i)tí. Tam jsme tvrdli až do večera, pak se totiž v Poličce (s velkým P, kdyby byla s malým bych se tam asi nevešla) konala Noc neobyčejných zážitků.

     Tak jich pár mám:
-NávšTě(ti)va Poličské ZŠ
-Extraměkký páRek v rohLíku v bistru
-Výšplh na Poličské hradby
-Výstava mladých fotoGrafů z našich končin a držav
-VýStav(a) pana Zrzavého, pocházejícího z Efčiny milé "Santovy vesničky" Okrouhlice
-Hodina písma (:D) v dobové třídě (Rakousko-Uhersko: ViSel tam dokonce i císařpán, ale mouchy na něj netento...)
-ExPozice Poličského roDáka a světoznámého hudebního komponenta Bohuslava Martinů
-ExPozice skla(d)
-A tak dále...

     Dneska jsem byla s bráchou na motokrosovém tréninku, když se chlapec dostatečně vylítal, tak jsme zašli i se sestřenkou na pizzu.

     Asi jsem se zamilovala do Philease Fogga z Cesty kolem světa za 80 dní od Julesa Werna :D (Už vidím mou mamku jak na to čučí :D)

     Toť asi tak vše. V PO zkoušení a písemky snad ze všeho... Ááách :-/ Mějte se
LenKa