Óda na naši rodinu

3. dubna 2010 v 0:20 | Lenka Krušinová |  Písmenka
Lenka Krušinová
     Členové naší rodiny se vyznačují tím, že mají špinavé boty. Částečně je to naší leností, ale část viny házíme (právě kvůli té lenosti) na místo, kde bydlíme. Žijeme (či snad přežíváme?) v malé vesničce na Českomoravské vrchovině, kde v rozhlase hrají celoročně song"Tak už tu máme konec léta". Na vesnici žijeme proto, že když jsme chtěli všechny krávy nacpat do panelákového bytu, tak jsme po pár dnech zjistili, že je nám tam tak trochu těsno. No považte, třicet továrniček na mléko, dva potkani (tedy poTkanice), jeden bezedný pes, jehož nejoblíbenějším sportem je gaučing, ňaming a louding, pár anduláků, kteří vám neřeknou ani "Brýtro" a k tomu všemu ještě jeden a půl koně. Ne, že by nám tu chodily zadní nožičky se žíněmi, nebo snad vyzubená přední polovina koně, ale tou nula celá pětkou je naše poninka. Jo, a ještě jsem se zapomněla zmínit o nás čtyřech.

     Máma, táta a dvě děti. Tím jedním jsem já, tím druhým můj dlouhovlasý, blonďatý, mladší a především kovadlinou praštěný bratr Jan (Jak originální. Jmenuje se tak totiž i táta, děda, praděda, pra… No nebudu to tady vše vypisovat, ráda bych se totiž dostala ještě k sobě. Mám též velmi originální jméno, ale aby to nepůsobilo tak egoisticky - přehlédněme to, že egoista jsem - napíšu se až na konec.) Skončili jsme tedy u mého bratra, který vypadá, jako Ozzy Osbourne vymáchaný v peroxidu (holky na něj budou jednou letět, no, vlastně už letí).

     Pokračovat budu mým tátou. Můj táta je, jak Vám asi už došlo, typickým exemplářem českého, soukromého zemědělce. Co o něm říct? Kdybych bývala byla chlapem, bývala bych byla jím. Snad proto se mi to píše nelehko. Je stejně paličatý a umanutý jako já, ale na rozdíl ode mě je to dříč. Já jsem poněkud, řekněme… No přesný výraz je nejspíš línější. Snad proto se jmenuji Lenka (z chytrých zdrojů vím, že mé jméno vzniklo z tohoto za(u)jímavého slova). Tím však nemířím proti mé mamince, která se jmenuje stejně jako já (už se opět dostáváme k té krásné rozmanitosti jmen v naší rodině). Ale zpátky k tátovi. Táta je táta - to znamená, že umí všechno opravit, postavit,… (Takový prototyp Ferdy mravence) Ale je to chlap, tudíž než ho k něčemu dokopete, tak vám to dá zabrat (uf) (Např. náš dům se rekonstruuje neuvěřitelných třináct let! Možná je to rekord, ale s tím číslem se ani jeden z nás čtyř -pomineme to, že brácha ani táta nemají pojem o čase- nechlubí rád). Táta je složitý člověk, ale možná se mi to jen zdá, protože má spoustu stejných (či podobných) vlastností, jako já, čehož se patřičně děsím. Například to, že vše bereme s nadsázkou (přičmž vypadáme jako neuvěřitelní flegmouši), ale skutečné problémy, které nás trápí, v sobě tutláme a v hloubi duše se jimi dusíme, o čemž nemá okolí často ani páru.

     Naším záchranným andělem, který vždy přiletí, když je potřeba (třeba s pusou plnou nadávek a tak) je naše maminka. Tedy to létání ve stavu ohrožení platí hlavně pro mě a bráchu. Taky nám vaří, abychom neumřeli hlady. Pár výtek bych k jejímu kuchařskému umu měla, například k přílohám (Brambory, brambory, brambory, brambory,… Máme je zadarmo, tak je máme pořád… Rýži se, bohužel, v našem podnebí nějak nedaří. Nezkoušela jsem to, ale mám takový pocit, že jsem to někde slyšela, nebo četla…), ale to už je detail. Řízkem si mé chuťové pohárky vždy usmíří. A co teprve ten bramborový salát… Ale dost rozplývání. Zpátky k mamce. Mamka je velice zvláštní člověk. Nemá žádné koníčky a skoro nikam nechodí. Jen občas se strejdou (mým jediným a drahocenným), mnou a pár Fandovými (strejdovými) kamarády vyrazí někam za muzikou. Ale to je výjimečně (ale za to to stojí za to). Mamčinou nejčastější činností je užírání se. A to z rozmanitých (mnou i docela pochopitelných) důvodů. Od toho, že nemáme dostavěný dům, přes bráchovu lenost v ohledu učení se, až po spousty a spousty denních (někdy i nočních) problémů, se kterými se musí prát. Holt to nemá lehké (v této chvíli si připomeňme tátovu bezstarostnost a neuvěřitelnou schopnost zlehčovat situace).

     Teď jsem na řadě já (hahaha). Ale vlastně ani nevím, co bych o sobě měla napsat. Když se člověk chce o někom něco dozvědět, nikdy se nemá ptát dotyčného. Takže bych Vás vlastně měla poslat za někým jiným. Ale když vezmu v úvahu věci, které by Vám mohli napovídat (bez komentáře), tak to radši vezmu do svých rukou. Jsem huba nevymáchaná, mlsná koza, věčný šťoural, (rádoby) perojezdec, mrhač barev, líná veš a gaučový povaleč. Berme to optimisticky - alespoň si to dokáži přiznat. Když si přečtete výše napsané řádky tak zjistíte, že jsem do každého odstavce o ostatních čLen(ka)ech rodiny napresovala alespoň kousek sebe samé (Ach můj bože, to na sebe opravdu tam moc myslím?). K mým dobrým vlastnostem patří například láska k teplému kakau a zvířatům (myslím, že u Kubišové bych teď bodovala, o Srstkovi nemluvě). Snad proto se u nás stále hromadí nové, rozličné druhy všelijakých potvor. Od křečků, přes poníka, potkany, psa, andulky,… Všechna moje vyprošená stvoření tu vypisovat nebudu. Nyní můj pokoj obývají poTkanice Heather (Oh, jak krásné jméno jsem jí vymyslela…) a Jessie (Krapet obyčejnější, ale přesto super, ne?). Kuchyň obsadil Šmoula a Punťa (Alespoň trochu originální jméno pro papouška, nemyslíte?). Celého našeho domu se zmocnila Axa, Čistokrevný bígl, který je stejně líný, jako jeho panička. Jejím teritoriem je oblast kolem sporáku a lednice a také všechny končiny, kde se nalézají gauče a podobná zařízení, jejichž účelem je rozdávat blaho jejich po(u)živateli. Axa bývá nejčastěji označována jako ušaté torpédo (když má náladu, tak i BĚŽÍ!). To jen tak na okraj k mému psu. Mimochodem, není to žádný pes-blbec. Umí spoustu věcí, které jsem ji naučila převážně já (ach, zase je řeč o MNĚ).

     Jak tak syslím, zjišťuji, že MŮJ odstavec zabrala naše milovaná havěť. Nu což, na ponor do hlubin své duše a svědomí teď (vlastně nikdy) nemám náladu. Mohla bych zjistit spoustu nepěkných věcí a nepěkné věci nemám, já osobně, ráda.

O mně (zcela neegocentrický odkaz)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TuCnY TuCnY | Web | 4. dubna 2010 v 21:23 | Reagovat

Co bych ti napsala .. tak ..
Velice hezky jsi popsala svoji rodinu.Někde jsem se i krapet zasmála.Ale když nad tím tak má hlava dubová přemejšlela ..
No,máme asi podobný tatínky.Ne podobný,jako ve vzhledu ale spíš v povaze.Táta taky střídavě  let opravuje náš starší domeček.Taky dře.Taky je tvrdohlavý.'
Taky se jmenuju Lenka. xD
Jinak tvůj článek se mi mooc líbil =]Tak hezky napsanej .. a ták =]

2 TuCnY TuCnY | Web | 4. dubna 2010 v 21:25 | Reagovat

Napsala jsem ti komentá,ale byl vyhodnocen jako spam,tudíž ho budeš mít ve správě blogu,když klikneš na tenhle článek a do komentářů =]

3 Lenka Krušinová Lenka Krušinová | 4. dubna 2010 v 21:59 | Reagovat

Díky za moc milý komentář (mimochodem, divím se, že se našel někdo, kdo si celý tenhle článek přečetl a nezdekoval se, když zřel jeho délku:) My (myš)lenky to máme s tatíčkama těžké...  :)Ale zajímalo by mě, jak to s nima maj Simony, nebo třeba Aleny... Průzkum by byl určitě zajímavý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama