Bububu, aneb stachem nedýchající Lenka

5. dubna 2010 v 16:32 | Lenka Krušinová |  Písmenka
Dnešní noci jsem si uvědomila (VlasTně to vím už dávno, ale objeVila jsem nový sympTom), že jsem strašný posera (a to i přes VešKeré své rebelství - kupříKladu včera jsem si, ačkoli jsem k TomU byla VýrazNě tlačen(k)a, nevyLuxo(r)vala pokoj). Zjistila jsem totiž, že se boJím spát SamA (jako v pokoji, to dá rozum).
     Když jsem ještě byla malé robě a SetrVávala povětšinu času ve své posTýlCe, tak jsem víc řvala, než spala. V časech pozdějších jsem vždy "chr(o)upkala" v pokoji s maminkou, tatínkem a mým bratrem, který si, na důkaz své iMíče, nechává říkat Hanzi. A když jsem na Vánoce přeStřihLa pomyslnou rudou (Rossija, svjaščennaja naša děržava… Klid Leni!) PásKu svého zCela nového fantastického a zCela soukromého pokoje, už jsem tam měla nastěhovaného psa (haf, haf...). Poté, co se z mého aPartMánu Axa odsTěho(tná)vala se slovy "Za takový nekřesťanský náJemný ti na to peču" (v té době jsem ještě(r) neTušIla, že máme doma náBožen(a)sky zaloŽen(a)ého bígla), pOzzyCi druhého živého organismu v místnosti naHradIla SýrSká křeččice Týna. V čase, kdy začala vypadat silně babičkovsky a smutně jsem si poŘídila hned dvě poTkanice, tudíž jsem o5 nabyla spoLečNosti. Na intru mi dělá bodyguarda Efča (jak nazývám svoji nejLepŠí přítelkyni Evu, na níž se občas zlobím, že uTrhLa ze stromu poznání a že teď kvůli ní nejím jaHody a meLouny v edenu).
     Zdali za to celé(r) může mé duhové (černé dávám odedneška vale) svědomí, nebo přirozený strach z UFOunů se asi nikdy nedozvím. Ale to, že jsem strašPytel, je už poTvrzEná věc. Na mou kuši, na psí suši!

→ Za tajemné také považuji fakt, že když píší na kláVesNici své jméno, tak se mi často stává, že místo "Lenka" napíši "Lebka". Ty mrchy písmenkovský spolu na klávesnici totiž sousedí. (Jestli jste se v tuhle chvíli pOdívali na klávesnici, tak jsem Vás DostAla. A jestli ne… Tak stejně jo!)
Lebka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lind@ Lind@ | Web | 5. dubna 2010 v 18:12 | Reagovat

Já taky občas...hlavně když se koukám na vraždy, bojím se večer jít na záchod... PS: Lebka... :-D

2 Lenka Krušinová Lenka Krušinová | 5. dubna 2010 v 18:18 | Reagovat

No tak to se mi státá hodně často. Bohužel noční křeče močového měchýře mě často donutí vstát v tuto zlou dobu a jít do prvního, temného, patra (žárkovka udělala prask,-)navštívit vílu Domestosku sídlící v naší míse.

3 Lenny^^ Lenny^^ | Web | 5. dubna 2010 v 19:31 | Reagovat

Lol.. Taky se jmenuju Lenka =D.. No nic.. Taky se v pokoji bojím =D.. Já jsem taky děsnej posera.. =D..Jo a dostalas mě.. Podívala jsem se na klávesnici =D

4 Lenka Krušinová Lenka Krušinová | Web | 6. dubna 2010 v 0:25 | Reagovat

Chachá! (Právě se mě zmocnila neskutečně krásná škodolibá radost)
Jupí!

5 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 10. dubna 2010 v 18:13 | Reagovat

Já zase nejradši spím sama, jen s rachotícími křečky (ale ten nový je tak tichý, až mě to překvapuje!). Jen se někdy bojím usnout, když se mi zdá něco hrozného a já se pak probudím, kolem je tma, já nic nevidím a nevím, jestli třeba pořád nejsem v tom snu a nečeká na mě pod stolem zlo ze snu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama