Uzlík

20. ledna 2013 v 13:45 | Len(ka) KrušiNová |  Kresba
Tak tu šmodrchám uzlíček a navazuji novou niť na starou. Bude trochu jiná, protože je novější a snad i lepší. Takže utáhnout a můžeme věšet čerstvě vyprané prádlo. Jako první trička budou na nové niti schnout ta s obrázkem naší těhulky Anežky.
A protože tu o Anežce Lídlové zatím nebyla ani zmínka, tak bych Vám ji měla asi představit :) Je to naše fenečka Jack russell teriéra, která je zrovna v očekávání. A to celkem pokročilém. Každým dnem, ne-li hodinou, tu budeme mít víc Anežek. Hádám, že asi tak 4. Určitě 4 :) A když je ta naše Anežka teď tak krásně povalečná, tak se pěkně kreslí.



 

Rudka - MMM

29. listopadu 2010 v 17:53 | Len(ka) KrušiNová |  Kresba
Moje Milá Maminka
Lenka Krušinová 2010

Olej - Reprodukce - Dáma s perlami

29. listopadu 2010 v 17:51 | Len(ka) KrušiNová |  Malba
Lenka Krušinová 2010
Lenka Krušinová 2010
 


Fred, Loket, já a aktuální situace

23. listopadu 2010 v 22:41 | Len(ka) KrušiNová |  Blablabla...
Fred (je borec)
← To je můj Fred (a je to borec)
...

     (Ne)mám moc blogovo-psací náladu. Jinak si i nadále p(m)íšu svoji ódu na Krvavého Lokta, ze které Vám se(d)m vložím úryvek. Přečtete(tetetete)-li si ho, dovoluji si Vás (POP)rosit o komentář (Z čistě adademických důvodů, jak by řekl profESOr KřiKLAN).
     Pokud se sháníte po nových (vý)tvorech, tak jsou.  A je jich moc. A já (jsem) líná(m). A nechce se mi je fotit. A musím se přinutit. Mám nové grafiky, počítačové grafiky, figurální kresbičky (jež mě mučí) volnou mAlbu atd., atd.,...
     Právě patlám takový prapodivný projekt (dá-li se to tak nazvat...). Námětem a inšpirací jsou mi čtyři Vivaldiho skladby - Jaro, Léto, Podzim a nastávající Zima. A podle jednotlivých období vznikají obrazy. Jaro je na (onom) světě, Léto se nejpravděpodobněji začne klubat o (vík)endu, stejně jako port(rét) konice Ulmy, jež momentálně sdílí stáj s našimi dvěmi konicemi.
     Těm, kteří sem chodí i za mojí nepřít(el)omnosti moc fíky. Komentáře čtu a pokud k nim je co říct, tak říkám. Jen mám nějakou blogovo-psací mezírku...

A teď kousek slibovaného Lokta:

     Z ničeho nic se před ním v hliněné stěně objevily troje dveře. Obyčejné, bílé, oprýskané, dřevěné dveře, jaké doteď můžete najít v některých starších domech. Všechny vypadaly naprosto stejně, jen byly každé trochu jinak strhané stářím a měly odřenou a oloupanou barvu na jiných místech. Celaeno seděla Loktovi na ruce a spěšně si upravovala peří, které se jí při zběsilé jízdě všemožně rozvrkočilo.
     Po chvilce si Loket všiml, že za jeho zády jsou dveře ještě jedny. Na žádné zatím nechtěl sahat. Byl přesvědčen o tom, že pokud některé otevře, ostatní zmizí, nebo ho pohltí stejně, jako předtím pítko. Dlouhou dobu čekal, bude-li se něco dít. Cokoli, co by mu napovědělo, které dveře má zvolit. Nakonec se rozhodl každé zvlášť prozkoumat, není-li v nich skryta nějaká nápověda. Rozhodl se začít od těch, které se mu objevily za zády. Přistoupil blíž a zkoumal popraskanou barvu, není li v letitých rýhách ukrytý tajný symbol, který by napovídal, kam vedou. Nenašel však nic. Bouchl do nich pěstí a otočil se k dalším dveřím. V tom však uviděl, že se za ním něco zablýsklo. Otočil se znovu k prvním dveřím, na kterých se objevil kus ušmudlaného papíru, a na něm stálo:

Nechám to být, jak se sluší,
zachovám si pokoj v duši.
Teď není čas na malér,
proto volím - Sacre Coeur.
    
Loket si slova přečetl a z textu usoudil, že dveře vedou nejspíš zase na Montmarterský kopec. Nejradši by těmi dveřmi hned prošel a vrátil se za svými přáteli. Na to ovšem v téhle fázi úkolu už nemohl ani pomyslet. Přistoupil tedy radši k dalším dveřím a bouchl do nich. Do obličeje mu zasvítil záblesk ostrého světla, a když se konečně znovu vzpamatoval a rozmrkal, visel na dveřích opět lístek:
...

Čas vyděděnců společnosti se blíží!

14. října 2010 v 22:06 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
L

Je čas nízkých pudů...
     Ve čtvrtek 25. listopadu ve 20:00 se do města neřesti Jihlavy, do sluje zla zvané taktéž klub Soul, dostaví čtyři zvrhlé černé ovce. Hříšníci, připravte se!!!
     Jaká to byla pro moje oči pastva, když dnes na zvrhlé síti Facebook uviděly tu konspirační novinu. 1N54N14 v celé své zvrhlosti předstoupí před všechny přítomné zhýralce a bude na ně řvát své provokující texty, z nichž se mi zvukovody chvějí potěšením a mozek se tetelí.
     Kristovy rohy, jak já se těším... Provokace je veřejně prospěšná činnost, jděmež - hyeny už větří a těší se na svoji porci, nakrmme je!

Poblázněná a fanatická Lenka
(Již několik hodin v euforii z přicházejícího zla)

Víkendový článek

10. října 2010 v 12:28 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
Lenka Krušinová 2010Kolikrát za den se vzbudíte?

     Zdravím z Interšpáru.

     Nevím, co mám psát, ale chci psát. Myslím na blog. Jinak si sama pro sebe dál šušním ten svůj příběžíček. Už má cécéá 50 A4 stran, tak uvidím, na kolik se ještě (pro)táhne. Sama jsem na to zvědavá a strašně mě to ba(ví) :) A to je, myslím, hlavní.


     Můžete si poslechnou víc nacvičenou verzi minulé písničky a ještě trochu svižnější blues:



Krátký kytka(rový) proužek

26. září 2010 v 13:23 | Len(ka) KrušiNová |  Ostatní

O snědeném koni Matějovi

24. září 2010 v 12:44 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
     I ptali se po mě lidi (spíše lid, ale to neřešme) a tak jsem tu zpět. Ne, že bych si to tu nehlídala, ale tak nějak nebylo o čem psát. (Při)Hodilo se toho víc než d(/k)ost, ale ani jedna, (č)ač(a) už pozitivní, či negativní, aktualitka nebyla taková, no... článková.
     Mám i nové kreativnosti , ale ty nechávám až na víkend, který nám náš milý ředitel prodloužil - jak všichni jistě víte, úterý je prohlášeno dnem svátečním, jakožto den, kdy zemřel patron naší české vlasti, svatý Václav. Oslavovat bratrovraždu... Nu což trochu brutální důvod, kterému se u nás říká DEN ČESKÉ STÁTNOSTI.

     I četla jsem dnes článek od anonymního autora. A ten mě přivedl na nápad, napsat sem jeden ze svých snů. Všechny jsou tak neuvěřitelně bláznivé, že jsem váhala, který sem dát, ale nakonec zvítězil ten O SNĚDENÉM KONI MATĚJOVI. Nechť sa páčí:

     Zdálo se mi, že jsme prodali Matěje nějakým lidem a potom jsme se dozvěděli, že ho zabili a snědli. Že ho rozpůlili jako prase. Půlku už měli snědenou a půlku ještě ne. Mamka se rozčílila, hlavně kvůli tomu, že prý existuje zákon, podle kterého nesmíte nově koupeného koně do dvou týdnů sníst. Rozhodla se, že tu nesnědenou polovinu zachráníme a důstojně pohřbíme. (Táta měl v té době žně, takže jsem ho skoro neviděla. Proto ho v tom snu asi zastupuje mamka)
     Tak jsme nasedli na kola a jeli k těm lidem. Bydleli tam, kde je v Pomezí ubytovna. (Většinou tam bydlí Ukrajinci) Já jsem s sebou potřebovala vzít Axu (náš psík). Nevím sice na co, ale strašně jsem chtěla, aby šla taky. Nechtěla jsem si ji dát na vodítko, aby se mi nenamotalo do kola, a tak jsem si řekla, že za mnou bude běžet. A taky, že jo. Mamka jela napřed, tak jsem nasedla a jela za ní.
     U rybníka v zatáčce jsem si uvědomila, že jsem tu ubytovnu už vlastně přejela. Tak jsem se obrátila a uviděla, že u krajnice leží Axa, protože ji srazilo auto (I když jsem žádné neviděla). Neležela v krvi, byla od ní jen trošičku ušmudlaná, jako by to byla už starší krev.
     Nechtěla jsem jí tam nechat, ale nechtěla jsem s ní hýbat, aby se jí nic nestalo. Musela jsem ale spěchat do té ubytovny. Tak jsem ji chytila podobně jako pytel obilí. Levačkou jsem ji držela pod zadkem a přední tlapky a hlavu měla za mým krkem. Nasedla jsem na kolo, pravačkou řídila a jela.
     Proti mně se objevil brácha, taky na kole. Smál se mi, jak Axu vezu a já na něj byla ukrutně naštvaná, že neví nic z toho, co se stalo a hloupě se směje. Dál si nic nepamatuju…

Olej + tempera - Zebra

24. srpna 2010 v 17:57 | Len(ka) KrušiNová |  Malba
Lenka Krušinová 2010

Nudíte se? Kupte si Mantichoru!

2. srpna 2010 v 10:39 | Len(ka) KrušiNová |  Písmenka
     Jsem doma, mám kakao a lednici plnou nanuků, takže bych měla být teoreticky spokojená. Ale víte, že ani ne? No, pořád lepší, než lepší různé prácičky, kterýma nás zaměstnává táta, ale stejně. Docela nuda (tato věta je už trochu klišé). Hraju na kytaru a nahrávám si to a šklebim se u toho. Pak to nasy(Mantichora) Lenka Krušinová 010pu do koše a zase se šklebim. Potřebovala bych někam vyrazit, ale není ani kam. Spíš se těším, až jedna lidská bytost vyrazí ve středu ke mě. Taky maluju. spíš jsem domalovala. Takže vyfotim a vyvěsím to tu světu (nebo spíš mně) pro potěchu. Ještě bych potřebovala vymyslet pár za(u)jímavých výLetů. Abych mohla v září před ostatními dětmi machrovat, kam mě mamka vzala. Tatínek je, jako správný zemědělec, v tuto dobu vytížen a rodinně mimo provoz, takže ho vidím jen večer, nebo když se mě rozhodne podle vzbudit. No nebyli by jste nastvaní, když si do půl druhé čtete Harryho Pottera (Znáte to: "Ještě POSLEDNÍ kapitolu..." "Jen se kouknu jak začíná další..." asi se budu muset více ovládat) a on na Vás v osm nula nula (tím nemyslím WC) přijde?
     Také jsem objevila úžasně žůžový a skvěle prímový bestiář (TU). Tak jsem si ještě okolo desáté četla o mordýřských obludách a uvažovala, jestli by dokázala mantichora vyšplhat, nebo vyskočit na balkon a jestli jsou mé plastové balkonové dveře od firmy HOCO proti mantichorám odolné. Řekla bych, že ne, ale nebudu pomlouvat cizí práci, ve které se nevyznám... Aby jste věděli, jak mantichora vypadá, tak jsem Vám ji nakreslila. Víc se o ní můžete dozvědět TU. Ale to jen tak na okraj, na co by jste si měli dávat pozor, pokud bydlíte v jižní Asii, nebo se k Vám ta bestie vypraví na prázdniny.

Jo a taky mě rozčiluje ta reklama se zadnicí, která zamořila blogy.

Další články


Kam dál